Spiritualita
Lidský život, stejně jako celá existence světa a vesmíru, je nesmírně úžasné bohatství. Svou existenci můžeme prožívat jakkoliv, ale lze jí uchopit ze dvou základních přístupů. Z hlediska přístupu materiálního a přístupu spirituálního. Neboli jinak řečeno, jde o přístup konzumní a přístup filozofický. Práce na sobě, vztahy, zdraví, všechno se v námi zvoleném přístupu odráží. Přístup k naší existenci je dán chtěním využívat své schopnosti a ochotou (obětí) individuálně objevovat a rozvíjet kvalitu existence ukrytou v informacích a v životní energii. Mnohé nejde na první pohled vidět. Jsou jevy a pracovní výsledky viditelné a neviditelné. Těmi neviditelnými se často zabývá právě esoterická filosofie. Těmi běžně přístupnými se zabývá věda a do jisté míry i náboženství.
Podle pradávných moudrých knih, by si měl člověk při meditaci pokládat minimálně dvě důležité otázky. Kdo opravdu jsem? A také, kam jdu? Jsou to filosofické otázky, které si spirituálně myslící lidé položí několikrát za život. Životní koncepce materialistů by mohla vyznít následovně: Nevím kdo jsem a nevím kam jdu a ani o tom moc nepřemýšlím. Stejně tak nevím, proč bych to měl vědět. Hlavně že vím, že nic nevím.
Spiritualita je něco, co se ukrývá uvnitř člověka, v jeho v psychice, v jeho duši. Každý má schopnost přizpůsobit se realitě a optimalizovat svůj život na všech rovinách. Přestože je doba života jednotlivce relativně krátká a čas běží neúprosně rychle.
Hodně lidí říká, že nevěří na osud, jak si co udělám, takové to mám. Mám přece svobodnou vůli. Na jednu stranu je to pravda. Na druhou stranu je naše jednání silně ovlivněné právě tím (neviditelným), co je ukryté hluboko v nás. Je to hra podvědomí s vědomím, do které vstupují informace a energie z vnějšího světa v souvislosti se zákony analogie, synchronicity a kauzality. Svůj vliv má výchova, sociální prostředí, zákony, politika, ale také geny a všechno, co je vrozené, co bychom mohli označit jako existenční jádro. Známá tabula rasa (nepopsaná tabule) je ve skutečnosti hustě popsaná neviditelným písmem. Vycházím ze zkušeností, které jsem získal, když jsem mnoho let pracoval v oblasti resocializace a socializace. Setkal jsem se s exemplárními případy, které by mohly být ozdobou nejedné učebnice psychologie. Seznámil jsem se s lidmi, na které neměla vliv ani výchova, ani prostředí. Ani hrozba trestů, ať už pozemských nebo božích. Jak v dětství, tak v dospělosti. Přitom pro každého člověka platí stejné zákony psychologie. Jaký jsi uvnitř, jak jsi zralý spirituálně, jaké máš vědomí, takový jsi. Člověk může svým chtěním ovlivnit mnohé, i různé poruchy chování, osobnosti atd., ale nemůže svou vůlí ovlivňovat poruchy psychiatrické. S vážnějšími poruchami myšlení se dá rozumně pracovat jen obtížně.
Začít na sobě pracovat můžeme pouze v případě, když si dostatečně uvědomujeme sami sebe, svou vlastní cenu a cenu všeho krásného, co je kolem a co mnohdy z neznalosti nebo díky nedostatku zkušeností přehlížíme. I když slovo díky není v tomto případě zcela adekvátní. Na základě určité duchovní vyspělosti v kombinaci s užitečnými zkušenostmi se můžeme sami rozhodnout, od koho nebo kým se eventuálně necháme ovlivnit, koho si zvolit jako přínosný příklad a od koho se ovlivnit určitě nenecháme. Vliv informací z vnějšího světa se na základě synchronicity, analogie a kauzality ve spojení s individuálním jádrem projevuje až fantasticky přesně. Je to jak matematický zákon. Přístup k životu, ke zdraví a fyzické kondici je něco jako program osobnosti, který se projevuje v celkové komunikaci s ostatními a projevuje se i v takových věcech jako je „hledání štěstí“, „realizace úspěchu“, „vnitřní spokojenost“, „schopnost komunikovat s ostatními“, popřípadě „dobrá kondice do vysokého stáří“.
Proč o tom všem píši? Jsem v restauraci, přede mnou sedí skromný člověk v černé mikině, mimochodem i já mám na sobě černou mikinu. Kolem procházejí lidé, jezdí auta, večeří se, kupují se dárky, ale já prožívám setkání na úplně jiné úrovni, na základě svého vnitřního cítění, myšlení. Jsem velmi rád, že jsem tohoto člověka potkal. Z mého pohledu, je to jeden z mála lidí, který se směle může zařadit mezi nejlepší esoterické filosofy. Každý na to může mít svůj názor, proč nakonec ne (píši o tom pár odstavců výše), ale můj život nejvíce ovlivnil právě tento člověk - Raven Argoni. Jak to, že zrovna já mohu trávit tento čas satsangem, čili setkáním s realizovanou osobností? Pravděpodobně proto, že můj přístup k životu je esotericko-filosofický a dále pak, že vnější energie a informace, svazované a proplétané synchronicitou, analogií a kauzalitou se projevily právě tímto způsobem. Pojem realizovaná osoba znamená člověka, který má vyšší vědomí než jakým disponuje běžná populace. Můžeme ji srovnat s géniem, ale člověk, který je geniální, bývá obvykle geniální v jedné oblasti, jako například Mozart v hudbě. Naproti tomu realizovaná osoba je celkově osvícená, je mistrem života a osudu. Z hlediska života a osudu se můžeme chovat jako loutky nebo pasivní konzumenti nebo můžeme svůj osud ovládat. Aby nás nespoutávala výchova a sociální prostředí, které je dnes až nebezpečně patologické nebo patologicko-reklamní a manipulující hlavně politicky manipulující, potřebujeme se vzpamatovat a znovu si zvyknout na samostatné cítění, myšlení a svobodnou komunikaci. Abychom se nedostali do situace, jak Raven často říká, kdy najednou zjišťujeme, že nesouhlasíme s vlastními názory. Potom se naučíme dívat se kolem sebe tak, abychom poznali pravdu a nenechali se ovlivnit, když si nás chce někdo, s kým vnitřně nesouhlasíme, koupit. Tak tady sedím a mluvím s Ravenem a přemýšlím o něm, co všechno už zažil a viděl, ať už pozitivního nebo negativního a nenechal se srazit na kolena, ale bojoval a nevzdal se. Život je neustálý boj, v nás i kolem nás, ale nikdy nesmíme ustat, jinak bychom se nedostali dál. Pořád si musíme připomínat, co všechno jsme už dokázali, abychom se nebáli jít dál. I když někdy je to hodně těžké… Konzumní styl života nás ovládá natolik, že kdybychom mu podlehli, přestaneme cítit potřebu být sami sebou. Ze všeho se udělal obchod. Ale do chvíle, kdy dokážeme odolat nutkání prodat své názory a svoji hrdost, zůstaneme sami sebou… i když si občas budeme připadat jako nepatrný ostrůvek uprostřed rozbouřeného moře zoufalých emocí, nemocí a ekonomických vášní.